Květ
Květ
Pamatuji si ten večer,
cenný dar si chtěla,
pak s touhou ve tváři,
mě něžně políbila.
Zeptal jsem se holoubka,
jenž keři je strážcem
a on zakázal mi,
být Ti hrdým dárcem,
avšak když holoubek usnul,
sám keř mi řekl,
abych část si jeho vzal
a s bílým květem klekl.
S výsměchem v očích odcházíš,
když bílý květ Ti dám,
cestou lístky otrháš
a já tu klečím sám.
Publikoval(a):
Mazaný, 24.4.2013