Anotace: když se otec toulá po světě a nemá pevný bod ...

Usměvavý bloňďáček
pořád by si jen chtěl hrát
modré oči po mamince,
jež ho denně dává spát.

Byl jsi středem mého světa
tenkrát, dávno, před lety
s kytarou ses toulal zemí
utajené zálety
a pak ses vrátil.

Já ti dávno odpustila,
dnes se tomu musím smát,
když jsi večer přišel za mnou
promiň, já musela ti lhát
kvůli synovi.

Jinému dnes říká tati
a on se o něj postará
každý den se za ním vrátí
a se mnou večer uléhá,
jediný otec, kterého zná...

Prosím odpusť a zapomeň.

Publikoval(a): Soptík 13, 29.4.2013