Anotace: ...

.

Vzpomínám ještě na jednu chvíli
dešťového jezdce
sotva dovyprávěl o pokladech...

Ukázal mi svou krabičku

Z titanu? Podivil jsem se zvláštnímu srdci

Nevěděl jsem k čemu je dešťovému
věc z vodivého kovu

.

* kovy vodí toho kdo bloudí
* za hranicí světel
.

...ale mně je dnes třicetosm sluncí

* máš horečku a nejsi ani magnetický...


Spatřil i moje obyčejné tužky
Zadíval se do černobílých vzpomínek
a řekl jen

* kovy také vodí...

tužky?

-

Odmlčel se...

Z písmen dopisu na rozloučenou
vytvořil prapodivnou mapu

Polekal se
* zapomněl jsem že jsem deštový!
Omlouval se za rozpité ostrovy
* tudy snad zmizela magnetická
* za veselým veršem pro duhu
* vždyť lidé by často létali jako ptáci
* a zapomínali
* že jsou někdy výše...

a já jsem slova rozmáčel
neboť znám níže
Neletám a přesto spočinu sám
na peří andělských tmavovlásek...

* vezmi si ode mne titanovou krabičku
* ochrání i tužky před blesky

Poděkoval jsem
a nabídl mu ať si vezme mapu
a sluneční loďku z paprsků lásky
s níž propluje bouří
i s mojí poslední jedinou obyčejnou

Publikoval(a): J's .., 29.4.2013