Anotace: deprese

Dej mi víc růží
a já naplním číši až po okraj,
už nepřijdu nikdy
tam, kde všichni mě znaj
a utichnou, když do dveří vcházím.


I kopretinu můžeš milovat
a otrhat bílé lístky
aby ses dozvěděl, zda má rád,
ale tohle to není štěstí!
To je jen ostnatý drát a těžký kámen,
který Tě do hlavy udeří,
AMEN
a všechno znovu začíná.


Pak procitáš
na hebkém polštáři z trávy.
Hvězdy se někam schovaly.
Jsi příliš mladý –
na to, abys pochopil
jsi příliš mladý
na to, abys žil…

Publikoval(a): Soptík 13, 30.4.2013