Davídkovi

Anotace: Básen věnovaná mému synovi

Dala jsem Ti do vínku svoji vlastní postýlku,
na ní naučil ses smát,kdo má tě rád
a lásku úsměvem svým dát.
A čas jak pták odnáší nás dál.
Na jeho křídlech času poznáš lásku, krásu.
I bolest v nás, jenž běží světem,
nepřejme ji našim dětem.
Ať láska v nás pozastaví čas, čas krás.
Louky ať máš plné kvítí a na cestu tvou Ti slunce svítí
a tou modrou oblohou obepíná hlavu tvou.