Anotace: Nerozumím, jak se někdo může tak změnit. Jak může ublížit svojí nejlepší kamarádce, kterou zná od malička a udělat jí něco takového.

Když píši tyhle řádky,
přemýšlím, jak čas zastavit a vrátit ho zpátky.
Před tím, něž odjela jsi pryč,
zanechala na srdci rány, které nejde vzít víc.

Kde jsou ty dny strávený s vámi?
Vytratily se někde v dáli.
A naše cesty okolo světa?
Na které jsem si nevzpomněla už léta.

Za naše bestsellery,
dala bych všechno.
Prožila znovu všechny průsery,
pak doma velké peklo.

Jak se to mohlo stát?
Že teď si o tom všem, mohu nechat jen zdát?

Dětské roky, uplynuly jako voda,
našeho přátelství, je teď velká škoda.

Ale byla jsi to ty, která vše zahodila,
a svými hloupými činy, se provinila.
Zapomněla jsi, kým jsi byla,
tvé arogantní chování a hloupá hádka, vše ukončila.

Byla jsi naše nejlepší kamarádka,
která vždy poradila a občas byla jak naše matka.
Ty jsi vždy byla ta dospělá.
Jaká jsi teď? Barbie umělá.

Tys bývala vždy tak milá,
nyní se z tebe stala sviňa.
Kamarádky vyměnila, za kousek slávy,
a my v tebe věřily a měly tě rády.

Když teď podívám se na album fotek,
nevidím kamarádku, ale holku z minulých let.
Přestala jsem už věřit a brečet za nás tři,
zbyly jsme jen my dvě, ty už k nám nepatříš.

Dala jsem ti poslední šanci, kterou jsi zahodila,
„Už nejsou mí kamarádky!" Řekla jsi a zády se otočila.

Možná, až se mí děti zeptají, kdo je ta holka z fotek,
řeknu jim kamarádka z dětství, co s námi hrála divadlo loutek.

Nevím, zda se ještě potkáme,
doufám, že nebudeš předstírat, že se neznáme.
A když ta chvíle nastane,
tak zastavíme a na něco se zeptáme.

Přeji ti, ať jsi šťastná ve svým novým životě,
čekám, až si jednou uvědomíš, že vlastně žiješ v samotě.

Publikoval(a): beautiful2903, 2.5.2013