Anotace: Déšť pláče, ale nepoví.

Na okenní tabulky
pláče déšť své:"bum, bum, bum."
Vytváří tak do ticha
nezklidnělý šum.

Dívka, oči z mosazi
do tmy tiše hledí.
Je jí líto že na větvi
žádný pták nesedí.

Myslí na vzdálenou zemi
na zemi svých snů.
S ní by prožívala
na tisíc krásných dnů.

Kapky deště neúnavně
na tabulky buší
kéž by mohly povědět,
co dívka netuší.

Bolí pravda bolí
toho kdo nezná žal,
tento žal by dívku
a její srdce sťal.

Ta zem ke které vzhlíží,
která jí dává klid,
je mládenec co umí
všechny sny splnit.

Má velké štěstí dívka
ve svém nevědomí,
déšť jenž za ní pláče,
hryže kruté svědomí.

Déšť nadále pláče,
buší:"Bum, bum bum."
Nezapomenutelný
je tento jeho šum.

Z ničeho nic se jí
hrudník mocně sevřel.
Mládenec jí v dálce
tiše v dešti zemřel.

Publikoval(a): Jiří Hartmann, 4.5.2013