Anotace: ...

Poslouchám
hlasité ticho
protrhávající temnotu

den je daleko

studený vzduch
z polozavřeného okna
češe mé vlasy
jemně rozprostřené po polštáři

pravidelný tlukot srdce
pravidelný dech

živá pro okolí
mrtvá uvnitř mého nitra stěn

vyji na měsíc
jsem poslední z vlčic
co ze smečky zbyla

minuty ubíhají
a naděj ve spánek
dávno jsem utopila

zatáhnout závěsy
svému zrcadlu
rozbít ho kamenem
pustit ke dnu

a hvězda padá k obzoru
pomalu mizí

stále
dolů
dolů...

Publikoval(a): Rezavá plechovka, 6.5.2013