Anotace: Dlouho není a čekáš...

Tak jako včera i dnes zahalena v temný šat,
ustele si samota v mé posteli,
s otevřenou náručí přijme svou oběť,
o splín a beznaděj s neskrývanou radostí se podělí, objímá prázdnotou všedních dnů,
klepe vždy s předstíraným zájmem na dvířka,
před příchodem snů,
dává o sobě vědět...zítra?...snad!
...ne, už včera bylo mnoho temna
a po mé duši v útrobách jejích hlad,
není šance k útěku,
žijeme stále ve vleku jejích podmanivých lživých vnad, tápu v tom šeru a čekám na tebe,
že zachráníš mne snad...?

Publikoval(a): honeymoon, 12.5.2013