Anotace: ....

Na modrém obláčku, pod jarní rosou,
spatřil jsem dívenku nahou a bosou.
Zdála se jak z vánku průzračný sen,
s nocí se ztratila, zhasl i bílý den.

Příchodem večera stíny se plouží,
dívenka skleněná po lásce touží.
Hoď malým kamínkem a na tisíc střepů
polámeš dívenku, vezmeš ji světu.

Skleněná hromádka jen se tu válí,
chci složit panenku, tuze to pálí.
Ty oči anděla bloudící světem,
poskládám pohladím voňavým květem.

MS

Publikoval(a): Mayknka, 21.5.2013