Anotace: Tuto jsem napasala sama

Na konci naší ulice,
tam, kde končí silnice,
stojí dům opuštený,
už dávno není obydlený.

Říká se, že tam straší,
strach nám do duše vnáší,
nikdo se tam neodvážil,
i když tuto myšlenky dlouho zvážil.

Však tu byl jeden odvážlivec,
nebyl to žádný ošklivec,
jednou se do toho domu vypravil,
vůbec se o tom s nikým nebavil.

V noci přelezl bránu,
uviděl na začátku černou vránu,
ta mu zakrákala na uvítanou,
ty strašidelné myšlenky snad odvanou.

Pomalu vstupoval po schodech,
studený vítr mu vlál ve vlasech,
potom pomalu dveře otevřel,
ihned je za sebou zavřel.

Ocitl se ve velké síni,
ihned ucítil tu vůni,
tu vůni stachu,
ty můj starý brachu.

Chtěl tam jednu noc přespat,
a strach z toho nedostat,
ráno se probral,
starch si svou daň vybral.

Čas odchodu nadešel,
z toho domu odešel.

Publikoval(a): Mischelinka, 22.5.2013