Anotace: Bez občasného zoufalství by nebylo bytí.

Jak pod temnou oblohou,
otevřít své nitro a vědět,
že sem andělé nemohou.

Chci zase vidět Tvou záři
však já nikdy nevím,
zda měla jsem si jí vážit.

Přes krůpěje potu jdu dál,
nevím často proč,
ale chci, aby mi na cestu vítr hrál.

Notu po notě pospíchá za mnou,
na cestě daleké,
kterou bych zvládla spíš ve dvou.

Jak pod temnou oblohou,
se dnes znovu cítím.
Až Ti budu ležet u nohou.
Kdy? Snad v budoucím bytí.

Publikoval(a): HankaJosefiova, 28.5.2013