Anotace: ...

Bezslovná věta pluje myslí,
opravdu, nešálí mě smysly,
po právu jsem odsouzen k zániku,
z pasti vlastních myšlenek není úniku,

jaký že smysl mají všechny touhy,
kde všichni vzali právo soudit,
proč nad upřímností se dál jen smráká,
a co nás to na lásce tak moc láká?

Štěstí, že dobré je,
bolest zas špatná,
kde že se vzala,
ta odvěká pravda?

co když...

všechno je v základu,
úplně naopak,
a za každou bolest,
měli bychom děkovat,

co když...

láska je zločin,
a štěstí trest,
a kterou cestou,
teď mám se vést?

srdce mé mlčí,
uprostřed jen díra,
rozum nepomůže,
co zbývá...víra?

Publikoval(a): Formis, 5.6.2013