Anotace: Proč si těch nejkrásnějších věcí dokážeme vážit teprve až když je ztratíme? Proč to člověk nedokáže poznat dřív?

Jsem pořád stejná, bezbranná jak dřív,
když si mi řekl, odleťme na měsíc
a buďme sami.

Bolest, odmítnutí, zlomená srdce,
ty chtěl si chodit ruku v ruce
a říkat: buďme sami.

Zapomněl si, já našla lásku,
už nevidíš tu nesmělou krásku.
Tak prosím, buďme sami!

Jak voda utíká rok co rok,
my nedokážem držet krok,
doba se mění a já slýchám stále míň to známé buďme sami.

Vše jednou končí, chci vrátit čas.
Stát, v dálce uslyšet tvůj hlas
říkajíc buďme sami.

Publikoval(a): 11ka, 10.6.2013