Anotace: Báseň o tom, jak je hořké být dobrovolně "tou druhou".

Jednoho dne všechno se změní,
podívám se a zjistím, že on už není.
Zůstanu sama na celém celičkém světě,
tolik nesnesitelného žalu v jedné větě.

V ústech mi zůstává hořká příchuť smrti,
každou každičkou noc, když mě škrtí.
Bojuji se všemi částmi svého těla,
já to nemusela dělat, já prostě chtěla.

Nenech mne odejít bez tebe,
vždyť co by byl svět bez nebe?
Co by si počal bez všech těch hvězd
a zrovna já jsem tě musela svést.

Život je zvláštní, plný zvratů,
lásky, neštěstí i lidských zkratů.
Život je nenapravitelný zmetek a svině,
ale tobě je to fuk, ty jen sedíš s rukama v klíně.

No tak už nech toho a řekni něco,
jsme spolu dlouho, zažili jsme si leccos.
Nemůžu na tebe čekat věčně,
tohle není geometrie a my se neprotli v sečně.

Není to má vina, to ty jsi chtěl zůstat sám,
ale ty se vrátíš, já tě moc dobře znám.
A až se rozmyslíš, buď té lásky
přestaň být parchant a zbav se té své druhé lásky…

Publikoval(a): Eimear, 5.7.2013