Budou plakat?
Budou plakat?
Ach, Pane odpusť,
kráčím údolím zapomnění.
Můj život je boj,
ale stále dýchám,
jsem tak poblouzněný.
Teď už vidím
jasně ty zítřky, které
mě čekají.
Nikdo neví
jaké to bylo, když
jsem v noci plakal…potají.
Je těžké najít mír,
když žiji bojem.
Dívám se na
hvězdy a křičím:
„Střílejte, jsem tady,
neozbrojen“.
Dej mi odpověď,
možná se už nebojím smrti.
Stále jsem tak sám,
pohladím někdy svoje děti?...
…A až zemřu, snad
budou plakat.
Publikoval(a):
Makaveli, 13.7.2013