Anotace: ...

Stál v jednom lese meč osamělý,
který byl již hodně starý.
Každý den, brzy ráno,
vzpomínal, co bylo již dávno.
Jak usekl hlavy divé sani,
jak zachránil život jedné paní.
Tu si jeho pán za ženu vzal,
klidný život jí tak dal.

Pak přišel osudný den,
kdy meč byl opuštěn.
Jednoho dne při lovu,
zasekl se do kmenu.
Jeho pán jej opustil,
stárnutí jeho dopustil.

Od té doby meč stojí v lese,
vrstvu rzi už na sobě nese.
Stojí tam dlouho, celé roky,
a vždy, když slyšel kroky,
spustil nešťastnou svou píseň,
aby vyjádřil tíseň,
kterou prožívá.

Publikoval(a): Matla, 18.7.2013