Anotace: Nějak nevím, co o ní mám napsat.

Stěny, které mluví,
zřetelně je slyším,
o čem asi diskutují,
potichoučku se plížím.

Zahrada plná růží, které
nemají trny, tak
nádherné, červené
a kolem nich se pasou, srny.

Zvláštní tón se
vzduchem nese,
slyším zvon,
někde, v hustém lese.

Paprsky slunce
led v dálce roztaví,
den a noc
se pomaloučku a zároveň
rychle, dohání.



Najednou vidím sochy, kašny a pomníky,
celé lapidárium, vše se odehrává
v mé mysli, jako velké….imaginárium.

Publikoval(a): Makaveli, 21.7.2013