Tvář, kterou oblékám
Tvář, kterou oblékám
Země zpustla, popukala,
cítím, jak pálí mě do chodidel;
neznámé jsou všechny světy
a do všech paprsek nakláním.
Chromý artista už nepláče.
Budí mě stále stejný sen,
jehož přívětivá náruč
utrhne si srdce blázna –
nespím, nedýchám, nečtu.
Puškin dřímá na nočním stolku.
Odrazem od zrcadla
získala jsem druhou, třetí, stou tvář…
Kterou smím si dnes obléci?
Publikoval(a):
Lugilla, 26.7.2013