Anotace: pro jednu a tu samou osobu....

Omlouvám se,kocourku můj,
je mi z toho na nic,
vím že jsem už překročila
míru těch svých hranic...

Je mi smutno,stýská se mi,
obejmout tě musím,
sama ve svým těle
se už pěkně dlouho dusím.

Je to pro mě strašně nový,
pořád se s tím smiřuju,
nejen tělem,hlavně srdcem
já tě miluju...

Co mám dělat,netuším,
nemám vůbec šanci,
bude nejspíš lepší to,
že zavřeš ''ambulanci''...

Nemůzu už k tobě přijít,
mít tě ve svým náručí,
už jen to,když tě tam mám
mě nejspíš umučí.

Vzdám se všeho,tvého těla,
kocourku můj drahý,
jen ti tou svou žárlivostí
ničím všechny vztahy.

Nemůžu ti prostě dát vše to,
co by jsi chtěl,
už jsi dávno tohle všechno
zatrhnout mi měl...

Proč jsem tenkrát nechala se
tebou omámit,
dalo se teď tady tomu
všemu zabránit...

I když to tak vypadá,
já nelituju toho,
dals mi za tu krátkou chvíli
hezkých věcí mnoho.

Opravdu to myslím vážně,
budu radši sama,
než se trápit tímhle vším
a tvýma kukadlama...

Zlato moje,promiň mi to,
dál to takhle nejde,
snad mě brzo to,co cítím,
hezky rychle přejde...

Jsem tak hloupá,dobře vím,
že to obrečím,
aspoň si to svoje srdce
tímhle vyléčím...

Publikoval(a): pytlicek1, 1.8.2013