Anotace: Když z lásky bolest vzejde člověk pak má pocit že nic nejde...

Na napnuté ty struny
hraji tu života píseň,
při chladné záři luny
a věčnou srdce má žízeň.

Temné stěny mě svírají,
realitou jsou hnány.
Tak ony sny zmírají,
zavírají se jak brány.

Cesty zítřka se ztrácí,
vše v kruhu se točí.
Bolest se pořád vrací,
slzy tečou z rudých očí.

Jak snažit se chodit!
Vzduchem bez křídel.
Jak vždy šestku hodit!
Na kostce bez čísel.

To je asi moje kletba,
tohle stálé mučení.
Nekonečná chodba
a stále po skle kráčení.

Publikoval(a): Bad Monkey, 12.8.2013