Básničky, Poezie, Verše

v

Zvadlé kvítí

Zvadlé kvítí

Stojím na ztichlé louce zalité měsíčním světlem,
Na naše první setkání vzpomínám,
Miluju ten den a zároveň ho proklínám.

Ta obrovská láska se zhroutila,
Jak stíny gotických katedrál,
Tvá touha mě spálila
A já nemohl dál.

Ale v mých snech jsem stále tvůj a ty má,
Tvůj plachý úsměv mě stále dojímá,
A i když už nemůžem být spolu,
A má pekla stáhla tě se mnou dolů,
V mé duši stále tvá hvězda svítí
Na smutné zvadlé kvítí.
Publikoval(a): snílek z Olomouce, 12.8.2013
Přečteno (136x)
Tipy (5) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: Cecilka, GAIA77, Retor

Spodek

Stránka generována 18.11.2024 14:32
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti