Zvadlé kvítí
Zvadlé kvítí
Stojím na ztichlé louce zalité měsíčním světlem,
Na naše první setkání vzpomínám,
Miluju ten den a zároveň ho proklínám.
Ta obrovská láska se zhroutila,
Jak stíny gotických katedrál,
Tvá touha mě spálila
A já nemohl dál.
Ale v mých snech jsem stále tvůj a ty má,
Tvůj plachý úsměv mě stále dojímá,
A i když už nemůžem být spolu,
A má pekla stáhla tě se mnou dolů,
V mé duši stále tvá hvězda svítí
Na smutné zvadlé kvítí.
Publikoval(a):
snílek z Olomouce, 12.8.2013