Anotace: Naše první společné dílo ..

Samota je krutá dáma!!
Smutno prožírá se tělem.
Láska je jenom krásná fáma,
zraní srdce vždy jen střepem!

Samota nad láskou vždy vyhrává!
Duši i mysl hluboce pohltí.
Pohár s jedem jak by člověku podává,
srdce tlakem kamene rozdrtí!

Jen ta smrt jí zničit dokáže
a nekonečnost v ní teď vidí!!
Srdce prožrané samotou rozváže
a mysl ta se tomu diví.

Okolo jen strmá smutku luka,
jen ticho co mě leká!
To to přináší krutá muka,
duše tiše strastí heká.

Však nářek její není slyšet!
Ostatní ho jen cítí.
Já příkazuji nitru mlčet!!
Duši sešívám teď zlatou nití.

Slzy vroucí duši skrápí,
mám žít? Nemám? A když,tak proč?
To mne dnem i nocí trápí,
tiše si říkám tak už z toho mostu skoč!!

Ty slzy topíme pomalu.
Já umírám teď bolestí,
já ležím v krvi,v rudém kalu
smrt už je blízko naštěstí!!

Nyní stojím na smrti prahu!
Ve spásný zázrak doufaje.
Však žíti nemám žádnou snahu,
duše mizí jakby sníh co roztaje!

Sníh co ve vodu se promění
a v matičku zem se vpije
zmizí tiše v zapomění
a prvdu jasnou zkryje

Publikoval(a): Šašek a Opice, 13.8.2013