Anotace: hmmm co budeme si povídat....

.

.

.

Inkoustem protékají, pokrytecká slova...
papír, stává se svědkem, že zlosyn se hlodá…
někdy, v prokletí je krása a v naději zmar
ve znamení všech plánů, pomačkáme cár…

jak bez květin louka, kam písek nehty dal….
ve fotosyntéze noci, své květenství zná...
dál, ve stohu knih se rozbíhají slabiky….
a vzdálený konec?? – leží, za horizontem pravěkým….


Nedivím se, že blíž a blíž, vidíš, bledého spisu závěr
že tohle fakt číst nechceš, tak zavři ten svazek…
nedivím se, jen ztrácíš drahé minuty, kde padlý je anděl
do samoty odsouzení, navěky, amen….



Tak to často bývá, že nechceš dál číst
tak to často bývá, že nechceš víc vědět…

tak to prostě bývá, že uprostřed knihy
tak to někdy bývá, máš kapitoly závěr…

.

.

.
.

Publikoval(a): T.z.M., 14.8.2013