Anotace: ...

Proč nemůžu být s tou,
Kterou mám nejvíc rád?
Proč můj život ze všeho nejvíc
Připomíná volný pád?

Proč opouštím vše, co na světě mám?
Proč musím být už navždycky sám?
Proč opouštím vše, pro co jsem vždycky žil?
A o čem jsem až doposud snil.

V tom černém tichu, které tak dobře znám,
Kde jen svůj smutek a bolest mám,
V tom zoufalém zbytku svých vlastních sil,
Kde topím se v slzách, když sám jsem si zbyl.

Co očím je skryto, však srdce to ví,
Když láska tak bolí a má duše bdí,
V těch hrozivých nocích, kdy výstup je pád,
A nechce se bdít a nechce se spát.

A naděje, ta dáma nepoznaná,
Co ukrývá se mi jak slunce z rána,
Proč stále ji hledám a nemůžu mít,
A dochází síly, umím ještě snít?

Tvé vlasy, tvá ústa, přístave můj,
Vyrážím na cestu, dál při mně stůj,
Na cestu, ze které není návratu,
Zašel jsem daleko, jen prázdno zbylo tu.

Publikoval(a): snílek z Olomouce, 15.8.2013