Anotace: Historie toho čemu troufale říkám moje tvorba :)

Mě zase v básních došly slova
už jen v paměti řádky jsou
však vzpomínky se vrací znova
teď na to krásné náhodou

Já vrýval svojí celou bytost
do spisu mého života.
Tyhle lejstra nechtěli lítost,
jen smrt co mě hned vymotá

Z té sněti žalu a bolesti,
z těch sítí co mě stáhnou zpět.
Já tenkrát nechtěl zvednout pěsti
a porvat se tady a teď.

Však jak čas plyne lidé mění
hned svoje celé podstaty
A dlouhosáhlé lidské dění
je jako seznam pro katy

Jako každý pak k zemi padnem
a nezáležíc na štěstí
si všichni naposledy mávnem
na ty co smrt jim nevěstí

že musí utéct před tou fraškou
před tou co život říká si
před ironií i před láskou
však to jen smrtka prohlásí

A teď ke konci v tom chaosu
já říkám chtěl jsem jít pod zem
však po tomhle životním losu
teď díky lidem šťastný jsem

To díky té co je mou vodou
na poušti světa širého
tou jedinou a věrnou láskou
jak z křišťálu tak čirého.

Publikoval(a): Šašek a Opice, 16.8.2013