Anotace: Jen tak ... pro radost. Vzpomínka na tatínka a maminku.

Vzpomínám si na tatínka,
jak své pole oral, vláčel,
v zápřahu měl Ferdu a Maxika,
těžkým krokem si tam kráčel.

V jedné ruce měl opratě,
v druhé zase pluhu kleče,
brambory tam oborává,
obilí pak zralé seče.

Vzpomínám si na maminku,
jak tu řepu okopává,
ruce, nohy, záda bolí,
až jí z toho bolí hlava.

Unaveni na mez sednou,
trochu záda narovnat,
den už končí, tak jdou domů,
už nemohou pracovat.

Dřeli se zde do soumraku,
každý den a zase znova,
jejich práce na těch polích,
nikdy není hotova.

Publikoval(a): děda včela, 16.8.2013