Anotace: ---17.8.2013, 23:30---

Na dně spjati jsme s prachem,
jedninečnosti v nás se lyší.
Polapeni svým strachem,
jen beznaděj z očí čiší.

Vzpomínky tíží naše mysli,
přesto jsme prázdní a chudí.
Až přijdou konce, aby naději zhasli,
pocítíme, jak skutečný mráz studí.

Prožitky oněch krásných chvil,
štěstí mizí nám po kapkách.
V dáli hledáme ztracený cíl,
bezúčelně házíme na zeď hrách.

Poutají nás předsudky a předpojatost,
zdědili jsme jen nechuť a zlobu.
Ve chvíli, kdy budeme mít dost,
už bude pozdě začínat znovu.

Krev v žilách do tmava se kalí,
život nás už všechny jen nudí.
Poslední vzpomínka na ty, co spali,
poslední vzpomínka na ty, co se už neprobudí.

Publikoval(a): Básník Kafka, 17.8.2013