Pod narkózou...
Pod narkózou...
.
.
.
Až přijde můj čas, až povezou mě na sál
až rajský plyn zahltí, dýchací cesty….
až přijde sám chirurg s náhubkem přes ústa
až jeho skalpel, na kůži, zanechá kresby…
až položí mě na stůl, čelem vstříc k osudu
při rizikové operaci, až povedeš svůj říz….
mapa mojich součástek, pro apoštoly odkrytá
,, vzpomínám na desatero ´´
a pod pevnou, stavbou Krista, hájím, vratkou skrýš…
až položí mě na stůl, až ostří, dotkne se svalu
dokud nenastane jasno, nechci se vznést…
dokud nezacelíš rýhy a nezašiješ jizvy
nechci se probudit – nechci se probudit….
nechci, vycítit proces, kdy osud mám v tvé dlani
kdy nebude mi zřetelné, že mohlo by dál bít…
dokud neopravíš vady a nezmírníš mi tep….
nechci se probudit, prosím, nechci se probudit….
.
.
.
Publikoval(a):
T.z.M., 18.8.2013