Anotace: ...

Klepeš se
když na tvou bílou pokožku
pomalu přistává chmýří uplynulého babího léta

pohlazení od Boha
do melodií ptačího zpěvu

a pod oblohou
která je stejně jen namalovanou čtvrtkou na modro
snídáš ranní povětří

necháváš si lézt berušky
po dlaních
snad jednou
až roztáhnou svá malá křidélka a uletí
vzpomeneš si na mě

jak na rozpálené trávě
jsem seděla
a hleděla přes mizející černé mžitky
do sluníčka
který probodával černý horizont

a možná proto krajinu polil krvavý nach

a my se tisknouce k sobě
čekali
až zář povolí
až s roztřesenými kostrami

budeme moci tančit pod hvězdami

Publikoval(a): Rezavá plechovka, 20.8.2013