Anotace: Nevím jak popsat svoji báseň. To nechávám na vás.

Jak víla se záclona větru poddává.
Šaty podobající se sedmikrásce.
Sedm krás si s větrem zahrává,
neštěstí ve hře, však štěstí v lásce.

Ta okna jak planety
a uvnitř života najít se dá.
Občas tam hrají zlé noty,
občas na lásku to vypadá.

Rozvzpomeň si co jsi dělal,
když v jednom z těch oken mord se připravoval,
když krve bylo moře z těl.
Rozvzpomeň si co jsi děl.

Rozvzpomeň si co jsi dělal,
když v jednom oknu pár láskou vzplál,
když láska vířila a vzduch se chvěl.
Rozvzpomeň si co si děl.

Ach co se tehdy dělo
za zavřenými vrátky
čas vzal každé tělo
čas vzal každé zvratky.

Někdy lepší nevzpomínat,
k vrátkům vracet se zbytečné je,
ale na duchu neklesat a vnímat,
co se nám v srdci děje!

Publikoval(a): Jejenda, 27.8.2013