Věty
Věty
Prosím neber ty uprášené věty,
ponech jim střep nepoznání.
Pod jejich holubičí povahou
do prstů se vtírá zlatý prach.
Nechci vše říct jen proto, že miluji
masku, sladký klam,
posvátné snění a vykostěné ideály,
odsuzuji a vyhledávám.
Každý den zalévám květiny.
Jejich slova se učím číst,
utíkám ze svého stonku
a život mě pronásleduje.
Prosím neber mi ty věty,
ponech jim střep nepoznání.
A v podivném neklidném tanci
sedni si a piš znovu.
Publikoval(a):
Lugilla, 28.8.2013