Anotace: -//-

Rozbouřené nebe, jako moře
shoříš žárem deště vln
Na dřevěném voře pluješ
vstříc osudu.

Proti hromům bleskům
již neznáš něhu, neznáš lásku.
S KOMPASEM NA SEVER TVÉ DUŠE, KDE POZNÁŠ SÁM SEBE PLUJEŠ
a déšť jako srdce
buše suše do lůna voru.

Vzpomínáš
na pradávné dny a pradávné noci
promarněné ve sklence Whisky
Vzpomínáš
avšak už je pozdě
Teď skrz rozbouřenost tvé duše plueš
…a kompas se točí a točí

Vzpomínáš
na první lásky a na poslední nenávist
Uzavřený
na širém nebi křičís:
„TO NÉ JÁ, JÁ NIKDY!!!“
nebe mlčí, moře mlčí
a kompas se točí a točí

Stichnuls taky, nemáš smysl.
Ach jak hluboko si klesl
Na obzoru jasno, jasno nadějí
avšak kompas se točí a točí…

Publikoval(a): Jejenda, 29.8.2013