Anotace: ...tak ještě jedna, aby byl čtyřlístek starých dávných časů úplný... :o)

Slunce den prohřívá,
však za kamenou zdí je chlad,
podivná prázdnota
do těla prostupuje...

Říkám si,
nemůžu tě tady nepotkat...
nebo jen fantazie
se mnou krutě žertuje?

Růže už uvadla,
vůně se vytratila,
čekám... až uslyším
kroky tvé po chodbách...

Čekám... a dobře vím,
že jsem tě neztratila,
jenom jsi na chvíli
byl nucen zamávat...

Hrad zase ožije,
flétny se rozehrají,
kejklíři roztančí,
sklep vydá vzácných vín...

Samet si obleču
pro tvoje uvítání,
tabuli ozdobí
tradičně rozmarýn...

Potom v mém pohledu
můžeš si přečíst slova,
která se rodila
po celý dlouhý čas...

Emoce, které jdou
tak těžko vyslovovat,
ale po staletí
zůstanou uvnitř nás...

Publikoval(a): Cecilka, 2.9.2013