Anotace: ...

Socha ženy zahalená po paty,
skrz šátky hledí kamenným zrakem.
Samotná je a trpělivě mlčí,
čas měří za kroužícím ptákem.

Z mramoru břímě v mramorových dlaních,
dvě její tváře, jak vlci se rvou.
Jen ztracení ji každé ráno zdraví,
jen slepí šeptají modlitbu svou.

Co se jí stalo, čeho byla svědkem,
že její krásu zastavil čas,
jemné ruce jí proměníl v kámen,
v hrdle jí navždy uzamkl hlas.

Snad jednoho dne hlavou kývne
-pozvánka bohyni po boku stát.
Budeme spolu, navždy a klidně.
V samotě druzi, věčnost beze ztrát.

Publikoval(a): Dearg, 4.9.2013