Anotace: ...

Koukám z okna
a vítr se otírá o vysoké topoly
v dálce jen silueta kostela

ne, vážně to nebolí

všechno to zmizelo

ranní mlha nad rybníkem
změnila se v smradlavý smog

mám špinavé ruce
černé od mojí duše
co pouští barvu nálad podzimu

jsem samorost

co zmizel
pod nánosem zšedlého sněhu
jenž tiše padal na industiální vísku

pomalu tál
nad touhami skryté osobnosti
hořkého pelyňku
dávno zapomenutých dětských schovávačkách
v pokakaném písku

v hlavě zrní
hlava je vlastně televize bez obrazu
a oči vidí
vše co bolí
vše co hladí

a za nimi se míhá to
co nikdy říct nedokážu

a je jedno
jakou kdo vlastní barvu očí
tohle nejsou karety
sázky se nevypíšou
možná jen vybrečí
v tichosti kartonových zdí a povlečení paneláků

ale zase
to nemá cenu
furt se trápit

dumat
nad tím co odlétlo s vlaštovkami

a hledat pravdu v láhvi ?

ale která je ta pravá


která pravdu dá mi....

Publikoval(a): Rezavá plechovka, 4.9.2013