První báseň, co jsem kdy zkusila
První báseň, co jsem kdy zkusila
Anotace: Je to moje první dílo, ale prosím, neberte si servítky. Ráda budu vědět, na čem jsem. Díky
Život
Až tě jednou život srazí na kolena a to si piš, že to udělá,
Budou noci bolestivé, rána probdělá.
Až nebudeš vědět, kam pokročit dál,
Zamysli se nad tím, kdo při tobě stál.
Je to někdo, koho jsi hledala,
Po kom jsi malinká poprvé pátrala.
Kdo ti poprvé nasadil botičky,
Kdo ti odmala šněroval tkaničky.
I když tě možná život dál nebaví,
Pořád je tu někdo, kdo na nohy tě postaví.
Neboj se, opři se, zabojuj, vstaň!
Život jen zkouší vzít si svou daň!
Máma ti pomáhá, staví ti dlaně
Chytni je pořádně, zaměř se na ně.
Pomalu vstáváš, cítíš tu úlevu,
Máma ti pomáhá, jsi zpátky na břehu!
Život je zvláštní, jde z něho strach,
Jakoby zmatený se spoustou drah.
Až jednou zabloudíš na špatnou trasu,
Neboj se pomoci, najdeš v ní spásu.
Až se zas jednou ocitneš v hvozdě,
Otoč se, utíkej, než bude pozdě.
Publikoval(a):
Gabriss, 9.9.2013