Anotace: ...jedna starší šuplíková, taková lehce podzimní...původně byla psaná k nádherné fotografii :o)

Nese mne čas a nebo řeka?
jako když prázdné dlaně mám...
začínám se bát tiše říkat,
že miluju a objímám...

V tom objetí je všechna láska,
kterou jsem vůbec schopna dát...
však dobře vím, že moje dlaně
mohou tou láskou svazovat...

A tak jsem radši někde v dálce,
jak list ze stromu...ztrácím jas?
bojím se dotknout tak, jak toužím,
stejně rozbíjím cosi v nás...

Nechám se nést dál vteřinami
a vím, že zvolna ztrácím sil...
kéž by už někdo nenávratně
mě obyčejně potopil...

* * *

Třeba mě voda někam k tobě
s časem potichu připlaví...
a pak se dotknem nenáhodně
a zmizí všechno leptavý...

Poplujem spolu do zátoky,
kde nevezme nás sobě proud...
možná, že potrvá to roky,
však budem se smět obejmout...

Publikoval(a): Cecilka, 11.9.2013