Anotace: Jedna kapka z moře křivd v lidských dějinách

Drážďany blues


Za život životy se splácí daň
marné hledat spásu v sutinách
záchranu podává krvavá dlaň
co zbylo z toulek po římsách
jsou smítka uhlíků, co hasnou
snad naposledy vydechnou
v nás

Vzduch z olova
a z něj prší rtuť
hledáš-li domova
v pekle si buď

jsi jen bláhový,
voláš-li spása,
svět už je takový,
když řídí ho chasa

z nebe prší rány na zemdlenou zem
jako prve, kdy došlo jejímu zrození
byla tehdy rájem slepých meteoritů

Hákový kříž v ohni se ztrácí
těch pár skob ze spárů satana
je zášť v rukou letců hmataná
když vznášejí se v mracích

Ty, kdos přišel z dáli
není to polární záře
co tě tak do očí pálí
ale plamenné tváře
té trochu divné hry
co mají lidé tak rádi

Sklepy jsou těsné vězení
duše, jež sídlí v cizím těle,
hledají svůj únik bděle,
však cest do ráje již není.

Zní to jak konec-či snad zrození?
Bane, tohle ještě konec vůbec není

Fénix k nebi vzlétá s únavou
peří má již zčernalé námahou
motá se mu hlava závratí
lítá výš, až se z očí vytratí

Zbývá snad jen krátký epitaf:
Snad je to tak, i když zbyečné.
Kdo ví, co jiného se mělo stát.

Publikoval(a): Hvězdář, 11.9.2013