Nad střechami
Nad střechami
Město je čisté, ryzí,
vzduch nad střechami
brázdí stovky světelných člunů.
V jejich středu přemýšlím,
co už nejsem já.
A jak vítr zavane,
barely přecpané zklamáním
smírně žbluňkají o řeku.
Prapodivný den a fialovějící noc –
bojím se, že vše čeká na můj soud.
Tržiště s rybami zavírá,
nakyslý pach mísí se s čaroprázdnem,
po cestě nalézám zaprášené oblázky
a ve všech poznávám svou tvář.
Město je tak čisté a ryzí.
Publikoval(a):
Lugilla, 14.9.2013