Anotace: Přiznávám, že tuhle jsem po napsání ještě trochu upravoval, ale stejně mi vlastně nesedí

Bojíme se konce,
neschopni ho přijmout.
Když rozezní se zvonce,
nemůžem to stihnout.
Utíkáme s křikem,
se slzami v očích,
zatáčíme smykem,
svět se s námi točí.
Nechápeme rozdíly,
těchto vašich světů,
každý má své podíly
na ničení květů.
Jsme jen lidé,
ani dobří ani zlí,
není nám to milé,
ale v tomto pravda dlí.
Jsme jen svoji,
jsme fakt sami.
Kráčíme tu v voji,
křičíme však: ,,Mami".

Publikoval(a): eurius, 15.9.2013