Anotace: Moje duše je moje síň. Život je hledání své vlastní síně...

Hledám svou síň.

Z tisíců dveří,
valčík mi zpívají
havrani, kteří
ani teď, po letech,
nemají tři oči.

Hledám svou síň.

S okny i v podlaze
a věnci na stěnách,
sušené kvítí,
hodiny
a
prach...

A stará židle v rohu
a šaty z porcelánu.

A křížek na neděli.
A trocha papíru,
aby mě nezavřeli
do rakve na míru.

Udělám si jí sama,
z jeřábů a květů,
sedím tu na své židli,
hodiny jdou, pletu -
a kolem mě je kvítí
a prašná mlha z knih
a skrz stěny se dívám,
jak venku padá sníh.
Jak mrznu někde v dáli,
daleko od domova -

umírám ve své síni,
umřela bych v ní znova.

A zas.

Publikoval(a): Poutníček, 16.9.2013