Anotace: odešel a už se nevrátil v jeden nezapomenutelnej den!

V zajetí propasti stojím a volám Tě,
kdesi můj anděli, křičím tvé jméno,hledám Tě.

Kam a kudy mám jít,
zoufalstvím umírám, jak bez tebe žít?

Opustil si ten dar, který jsem ti vydala,
mé srdce velké, které jsem ti v dlaních předala.

Odešel jsi i s ním, vzlal jsi sebou všechno,
kde tě mám hledat, nenechal si tu ani tvůj stín.

Dívám se okolo sebe, dívám se na nebe,
vydím jen bolest, smutek, žila jsem jen pro tebe.

Běžím, a nemůžu přestat řvát,
ach bože pomož mi, kde mám tu sílu brát?

Nic už skoro nevidím, slzy mi zahltili v očích lesk,
nejde to zastavit, křičím, tak odpověs za co tak krutý trest.

Za lásku co jsem mu dávala, každičký den,
každičkou noc zamilované básně mu skládala.

Za víru v budoucnost jeho a mojí,
za pravdu, za věrnost, tak proč se toho tak bojí?

Co bylo špatně, zaco mě bičuješ?
och bože, to tak bolí,proč mě tak linčuješ?

Koho mám ještě prosit, ať mi to vysvětlí?,
proč a kam odešel, kde mám hledat, projdu i podsvětí.

Andělé z nebes, půjčte mi vaše křídla,
z výšky se podívám, tak to bude lehčí, abych ho zhlédla.

Kde se to ve mě vzalo, tolika lásky,
proto jsem neměla žádné vrásky.

Jsi to jediné pro co jsem žila,
a teď jediná bolest mi po tobě zbyla.

Proč jsi mě opustil, proč si mě zabil,
proč si tenkrát mé srdce chtěl?proč sis ho dobil?

Je tvé navždycky, byl to můj největší dar,
co jsem ti mohla dát, přijde na zmar.....


Tehdy jsem umřela, bolest mě pokryla,
tehdy v ten den, když oděšels nachvilku ven.

Tehdy jsem začala řvát a modlit se k bohu,
řvala jsem tvoje jméno, do prázdného rohu.

Tehdy jsem se do jámy pohřbila,
tehdy sem se poprvé zrodila.

Źiji a nežiji, prázdnota mě změnila,
nikdy už nedokážu vstát, když tenkrát na zem jsem se zbortila.

Jsem už jen pouhý stín, duše má zmizela,
všechno jsi ten den odnesl, a já tě tak prosila.

Pokrytá černým rouchem bolesti a smutku jsem,
dívám se z těch černých oken, jestli uvidím ještě nekdy tebe jak jdeš na tu pouhou chvilku ven.

Publikoval(a): brazzill, 22.9.2013