Anotace: Když člověk sní...

Stíny se plouží pokojem,
Pomalu usínám.
Zrak upřený je ven
Světlem sny jsou nám.

Světlem rozzářeným,
Sluncem stále němým,
Které nás přivádí
K plnění svých přání

Sen je nekonečný,
nekonečný a věčný.
Až do probuzení,
Jež jarní jitro změní

Ale někdy v lidech trvá dál
Jako masopustní bál
Který vzpomínku zanechal
A skutečným se málem stal

Je oknem do nitra duše
Kde tiše lehce srdce buše
Nejkrásnější touhy vzbouzí,
Nikdo se rád neprobouzí..

Ale když už ráno je
Duše dojde pokoje
Vzpomene si na krásný sen
A vítá radostně další den

Publikoval(a): AnneM, 4.10.2013