Anotace: věnováno K.

Blížím se k Tobě v čase i prostoru,
rozbluesovanej a všudypřítomnej v beatu polopouštních nádraží,
s hromadou tabáku a vyklánění se z oken na břehu léta s reparátem poflusaným a zesměšněným přítomností Tvojich rtů na promítacím plátně letního kina mojí lebky.
Už jsem napsal, že jsi můj Mys poslední naděje, nepatřící mně ani nikomu jinýmu..
Osvícená a naštěstí.
- My, lidé, kráčející po zaprášenejch cestách, koncertech, verších a usměvavým loudění cigaret.
Dvě slova,
pravdivý skrze starou trať obsypanou okvětníma lístkama a všechny jizvy na našich tělech..
Svět bude ty slova opakoval šeptem, až jejich ohňostroj sežehne uniformy, paláce i vězení.
Jsem černá hvězda.
Zmlácená, věrná -
Ne nadarmo.

Publikoval(a): Vincente, 7.10.2013