Výdech
Výdech
Kroky pražců v pospávající mlze;
s přivřenejma očima potkávám chodce v troskách lidskejch domů.
Bez víry i strachu pluju hřejivou pouští,
kde se pod měděnou sfingou vědoucně usmívá dívka v zelenejch šatech s vlasama barvy pollockova obrazu.
Hádanka nemá odpověď, alespoň ne takovou, kterou by šlo vytesat do obelisků kolem cesty pro karavany s marihuanou a svazkama čerstvejch, nepoznanejch básní.
Písek se přelívá a odhaluje zlatý mince,
zatímco pod otřískaným nárožím gymplu se vrší vajgly a my vyrážíme ve slepým průniku výbušný bílý extáze, připravení vstoupit kolem nikomu nebránící strážkyně do města probuzení, kde se rozpadají dýchavičný mraky.
Smířenej s odrazem šermíře i jablečný růže..
Odlupujou se ze mě vize, v nichž se kolemjdoucí nacházejí.
Kočár čeká; cestující si v motorestu koupili cigára a vypili pár piv ve slunci dohasínajícího léta..
Odněkud zní klavír, nad střechama si svítání rozpouští vlasy.
Cizinec čekající na parkovišti podzimního rána.
Publikoval(a):
Vincente, 9.10.2013