Anotace: ...

Nechala jsem si studnu
a ze svíčky se učím číst osud,
záplavy přelétavých stesků
vymývají krásu starých dopisů.

Není mi líto (snad proto)
plamínků skomírajících nad hlavou
tuší, že teplo nemusí nutně hřát,
ale nikdy nestudí.

Od svých kořenů slýchám nemluvení,
šustění kroků, které se nepřiblíží,
ale kdo ví, kolik hrstí života mám…

Publikoval(a): Lugilla, 13.10.2013