Tak trochu melancholie

Anotace: Monika Nedbalová

Při večeru po setmění,
za mlhavého orosení,
oka mžourám v polobdění,
při smutečním opojení.
Proudy moře kanou po tváři,
na nebi žhnou miliony hvězd,
však pro mě již žádná nezáří,
pro mě zhasl celý můj svět.
Svět můj byl halen v ženské kráse,
oděn v bohamíru mládí,
srdce místo krve ponořené v lásce,
v lásce, co hořkost světa ústy sladí.