Anotace: Může za to pondělní ráno.

Je zima.
Z úst mi vycházejí
obláčky prchavé vzpoury.
Kloužu se po náledí čirého nezájmu
a v neutuchající zášti
se bodavě dotýkám cizí hrdosti
a zkouším její hebkost.
Je kluzká na povrch
a nejspíš je to podfuk,
levná náhražka z instantních pytlíčků,
za pět minut sesmolená v koupelně,
někdy mezi snídaní v jednom
a splínem.
Slyším tlumené údery neumlčené pravdy.
Marně se dobývá do oken,
ve kterých je zhasnuto
a všichni spí,
všichni už strašně dlouho spí,
protože jinak by museli plakat
nad tou nekonečnou schízou.

Publikoval(a): Poutníček, 20.10.2013