Anotace: třebas vede k zadumání, někoho zas k pousmání ,-))

Skřítek duše

Jdeš – li přes práh či přes kaluže
Ptáž – li se, kdo Ti teď pomůže
To rád by věděl každý z nás
Však ne každý má na to čas

Máš-li dosti pronikavý hlas i sílu
Kdo z nás ponechal si vlastní víru
Kam až jsme ochotni zakročit
Do čeho ještě se namočit

Možná si člověk jak ztrouchnivělý strom připadá
Tu mě ale závažná myšlenka přepadá
Kam se poděli naši skřítci
Snad už nalezli cestu k srdci

Vždyť člověk pomoci nehledá
Ten jen poroučí a nadává
Tak proč teď po radě se ptáš
Když všemu rozumíš a znáš

Proč lidé věří, čemu věřit chtějí
Proč není lehké projít k zapomnění
Tak ptali se mě na slova, co z pusy vychází
Já odpověď hledal, ale ona nepřichází

Tázali se mě na mnohé z těch věcí tam nahoře
Abych se přiznal, přál bych si dojít k takové pokoře
A uvědomit si
komu Děkuji za největší dar života
Pro který mnohý z nás hledá pilota
Co by je řídil a naplňoval láskou
Kdo by je chválil a zakryl oči maskou

Ten hlas shůry se zastavil a pravil
„Proč čistý pohár jsi mi člověče zkalil?
Proč do vodních řek jsi přidal tolik hnusu,
odkud jsi získal tak podivného vkusu?“

Tak máme skřítci ještě čas
Či nás čeká krutá past
Když vidím jak ta slova zní
Zdá se mi, že budou poslední

Publikoval(a): Vošátko, 21.10.2013